Nikdy jsem se o životě nenaučil tolik jako při životě na farmě. Nikdy jsem nebyl, myslím, BLÍZKO smrti jako takové, ztratil jsem blízké ano, ale je něco jedinečného na tom, když vidíte smrt tvora, kterého máte od narození a který na vás závisí a který na vás závisí při přežití. Vím, vím, lidský život má na psychické zátěže nesrovnatelnou Ale za poslední měsíce jsme přišli o pár slepic, čistě kvůli nemoci a možná i kvůli nedávné rýmě, těžko říct A jen vidět je jeden den normální, druhý den trochu "mimo" a jen pár dní poté je musím pohřbít, to je na nic. Vím, že je to součást kruhu života, a bylo mi řečeno tolikrát, že to na farmě nemám spočítat, nedělej zvíře, dokud nebude "dospělé" nebo "plánuješ si ho nechat". Ale člověče, není to snadné. Člověk si díky tomu víc váží spousty věcí. Ty malé věci opravdu. A nevím, kam tím směřuji, kromě lásky. Je to vzácné